Co nacvičujeme na jednotlivých lekcích.

Výběr pádla

Kanoistické pádlo má tři části. Skládá se z listu, dříku či žerdi a hlavičky. Pádla mohou být vyrobena z širokého spektra surovin. Závodníci využívají pádla s kompozitními listy – kevlar, karbon.

Délku pádla lze orientačně volit vzhledem k výšce postavy pádlujícího. Obvykle se doporučuje délka odpovídající výšce brady a kořene nosu. Pro tekoucí vody volíme spíše kratší pádla (délka v oblasti brady), pro stojaté vody vybíráme pádla delší. Nezapomeňte na kontrolu hlavičky (zda pevně drží na žerdi) a listu pádla.

Držení pádla

Pádlo držíme horní rukou za hlavičku nadhmatem, přičemž palec drží hlavičku v poloze proti prstům (zespodu hlavičky). Výšku uchopení pádla spodní rukou zkontrolujeme tak, že upažíme a paže ohneme v loktech do pravého úhlu. Rozpětí takto ohnutých paží je poloha, ve které držíme pádlo při pádlování. Daný úchop by měl odpovídat poloze úchopu spodní paže přibližně 10 - 15 cm od listu. Pádlo je při záběru sevřeno pevně mezi prsty tak, aby nedocházelo k „proklouzávání hlavičky“ v dlani. Zadák a háček pádlují vždy na odlišném boku lodi. Tzn. že pokud drží háček pádlo za hlavičku např. v levé ruce (pádluje na pravém boku lodi), musí zadák držet hlavičku pádla v ruce pravé (pádluje na levém boku lodi). Shodné držení pádla stejnou rukou za hlavičku (pádlování na shodné straně) výrazně zvyšuje riziko převrhnutí lodi. Takovéto držení je pro první úroveň nepřípustné.

Správný sed a klek

Správný sed a klek je základ pro zvládnutí všech dalších prvků techniky jízdy. Nejde přitom o pouhý nácvik posedu, ale také o synchronizaci - vyvážení poloh pádlující dvojice.

 V kánoi sedíme většinou na klidných  tocích. Pro náš nácvik vžaduji klek, který je nezbytný v těžších terénech, neboť zvyšuje stabilitu lodi snížením jejího těžiště a dává předpoklady k použití všech prvků techniky jízdy. Pro možnost použití některého z těchto prvků je nutná vhodná konstrukční úprava lodi. Při sedu pokrčujeme na straně, u níž pádlujeme, nohu a stehnem se opíráme o bok kánoe. Druhá noha je mírně natažená vpřed a opřena.

KLEK provádíme na obou  kolenou do široka, s oporou těla o sedačku. Je vhodné opření špiček nohou opěrkami. Zásada, že jezdec má být s lodí co nejpevněji spojen, nesmí být přehnána na úkor bezpečnosti. Některé typy kanoí a mají popruhy, jimiž si lze zakleknuté nohy připevnit k lodi. Je to na divokou vodu dost důležité vylepšení.

Nastupování do lodi

V proudící vodě pouštíme kanoe do vody zádí napřed  a zádí po proudu. První logicky nastupuje zadák – háček drží loď ze břehu. Zadák  se usadí, drží  stabilitu lodi zakotvením pádlem o břeh nebo dno a nastupuje háček.

Vystupování z lodi

V proudu - po zastavení lodi přídí proti proudu drží háček loď přídí u břehu. Pádlo má položeno na palubě nebo je používá k přidržení lodi u břehu. První zpravidla vystupuje háček. Rukama přidrží lubů, postaví se v lodi, jednou nohou vystoupí na břeh, současně však přitahuje touto nohou loď ke břehu. Potom přenese na tuto nohu váhu těla a vystoupí i druhou nohou na břeh. Pádlo drží v ruce, nehází je na břeh. U otevřených lodí je možno je položit do lodi, pádla je možno také použít k opoře při výstupu na bližší nebo na odlehlé straně lodi. Poté háček přidržuje loď ze břehu  obdobným způsobem vystupuje zadák. Loď je nutno přidržovat až do zajištění lodi u břehu (vytažením, přivázáním), drží loď háček zadák.

Vytažení lodi z vody

Způsob závisí především na terénu. Vytahujeme podle situace  špicí nebo zádí na břeh. Využíváme i proudu řeky, který může loď natočit do směru kolmo na břeh. Je-li terén kamenitý, je nutné, aby loď vytahovali z vody oba jezdci buď ručkováním po lubu, nebo vynesením za límec. Pokud je to obtížné tak CELÁ SKUPINA SI NAVZÁJEM POMÁHÁ. To je pravidlo co platí pro sladkou i slanou vodu.

Základní záběr vpřed